Pokračování Zjevení
Z tajemných bolestí našeho Pána Ježíše Krista
(Marcos): (Panenka se zjevila, 'velké okno' se znovu otevřelo, scény se vrátily a zatímco vše probíhalo, řekla mi:)
(Panenka)" - Po tom, co byl Ježíš "korunován", udeřili mu do obličeje, brali ho pěstmi a kopali. Jejích ďáblovské smíchy a směch zabily jej dříve, než bylo čas. Řekli:
(Vojáci a farizeové) "Ať žije král Židů! Kde jsou TVOJI poddaní? Jsou TVOJE poddané opravdu tak věrné JÍM? O, král Židů umře? Ano, umře!!"
(Panenka)" - Smáli se a brali jej na hlavu. Hodili mu fialovou plášť na záda, po králi. Ježíš byl již omámen tak mnoha údery a bolestmi. Krev, která tekla z 'trnové koruny', přilepila jeho oči k němu a zabránila mu vidět cokoli. Pilát jim řekl, aby jej vyvedli ven. Volal:
(Pontius Pilatus) "- Hleďte člověka!" Všichni volali:
(Dav farizeů) "- Ukřižuj ho!!!" Ukřižuj ho!
...byl to právě tento okamžik, kdy jsem přišla s Janem, Marií Magdalénou a dalšími ženami, i když jsem viděl vše, co se stalo s ním během nocí a rána, skrze vize, které mi udělil Nejvyšší.
Viděla jsem svého Syna odsouzena. Jaká bolest pro NĚJ, vidět tu omáměnou dav, který žádal jeho smrt! Můj Neposkvrněný Srdce 'třáslo se' tak velkou bolestí, kterou nikdo nikdy nemohl cítit, znát nebo prozkoumat.
Pilatus si umyl ruce a řekl, že je nevinen z krve Ježíšovy. Přinesli mu kříž. Položili jej na jeho ramena a volali mu, aby ho vzal.
Těžko viděl cestu. Nebylo to trám, jak si mnoho lidí myslí, ale celý kříž. Ježíš byl pro ně nejhledanějším "zločincem" v celé oblasti, takže od té chvíle, co ho mohli zatknout, položili na něj všechny možné nenávist. Položili mu celý kříž.
Lidé všude křičeli po cestě. Házeli kameny na jeho nohy.
Práš se přilnaval k Krvi, která tekla z 'trnové koruny', a on byl úplně zabráněn vidět cestu. Padl 3krát. Každýkrát, když padl, bili ho a házeli kameny na jeho nohy. Tyto bití zapíchaly hřeby ještě hlouběji do nohou Ježíše. Již neměl jejich vládu, takže již nemohl chodit dále.
Objavil se muž jménem Kyrenejský a vojáci, kteří se báli, že Ježíš zemře na cestě, donutili ho nést kříž za Ježíšem. Běžel potkat svého Syna a čekal na něj v jednom bodě cesty s Janem, Marií Magdalénou a svou sestrou, Marií z Klopasu.
Krvavý průvod se blížil: žádná slova. Oči mluvily. Srdce mluvilo. Podíval se na mě do hloubky svých očí a v srdci řeklo:
"- Moje Matko!" a já, v návalu Bolesti a LÁSKY, řekla mu:
"- Můj Syn.
Vojáci ho tlačili, aby chodil rychleji. Lidé jej tlačili z jedné strany na druhou s křížem. To mi způsobilo Smrtelnou Mučení, nevíce, co dělat.
Nabídli jsme svému Nebeskému Otci Naše Dvě Sjednocené Srdce, Zraněná a Rozdrcená, pro Bolest! Nikdy nebude jiná OBĚT na obličeji Země, schopná fungovat (poskytovat, opravovat, uspokojovat BOŽSKOU Spravedlnost) její VYKOUPENÍ (vykoupení lidstva) s BOHEM.*
*(Značený význam toho, co Panna Maria zde řekla: Žádné jiné Oběti nikdy nebude rovno Jí a Ježíši)*
Žena jménem Veronika se probojovala skrz vojáky s hrdinskou statečností a otřela tvář Ježíšovu. Ježíš jí nechal svou tvář vytištěnou na utěrce. Ukázala všem utěrku s vytištěnou Tváří, aby uvěřili, ale díky tlačení vojáků padl na zem a 'krvavý průvod' pokračoval v postupu.
Marie Magdaléna pomohla Veronice vstát. Řekla jsem jí:
"Požehnaná buď, Moje Dcero, za tvé svědectví mezi vlky! BŮH ti dej věčný život!"
Mnozí ženy plakaly nad jejím utrpením. Viděla jsem svého Syna padnout pod křížem podruhé. Ženy se spěchily mu pomoci, ale vojáci je zastavili. Ježíš se k nim obrátil a řekl:
(Pán Ježíš Kristus)"-Dcery Jeruzalémské! Neplačte pro mě. Ale plačte nad sebou i svými dětmi, neboť pokud je to tak s Právědným a Svatobžijícím, co by neměl čekat hříšník?
Kdybych já, nejčistší z nich, byl takto zacházen, jaký strašný konec nebudou mít hříšníci?
Padl jsi potřetí. Moje Slzy tekly a tekly. Staly se Krvavými slzami, které jsem skrýval pod svým Pláštěm.
Když dorazili na vrchol Kalvárie, ukřižovali dva zloděje. Ježíšovu tuniku jim brutálně strhli.
Byl jsi kdy obvinut o náplast, který ti byl náhle stáhnut z ran po tom, co jsi s ním úzkostně splynul? Pak si můžes představit, jak to bylo pro Mého Syna Ježíše, když mu strhli oděv přilepený k jeho oholené tělu a ranám. Vojáci mezi sebou říkali:
(Vojáci) "-Nechme ho nahého, aby jej všichni mohli vidět!
Když to slyšela, běhala jsem a dala mu svůj Plášť Candido, abych TVOJI nahotu zakryla. Avšak viděti mé utrpení, zvláště pochopili můj gestus a zoufalství, a neodňali mu úplně jeho oděvy, ponechávajíce ty, které měl pod tunikou.
Začali s ukřižováním. Tlačili Ježíše a rozkládali ho na kříži. S velkou brutalitou mu roztáhli Ruky i Nohy, a silnými kladivy jej bili po rukou a nohou.
Krev neustále tekla. Současně můj Bolestný a Neposkvrněný Srdce cítílo stejné rány lámoucí ho, drtící ho a bolící ho. Přibitý k kříži, bili jej, mlátli a kopali do těla.
Začali zvedat kříž pomocí lan přivázaných k němu. Zavěsili kříž a vrhli ho do připravené jámy. Slyšela jsem silný třesk kříže o zem, který jej 'otřásl' divoce bolestí.
Z vrcholu kříže ON pohleděl na celou dav, který se shromáždil u Kalvárie. Nikdo nepřišel utěšit, ale jen soudit a odsoudit. Vojáci a farizeové říkali mezi sebou, poté křičeli, vyzývajíc Ježíše:
(Vojáci a Farizéové)"-Ty, kdo jsi jiným zachránil život, zachraň sám sebe a uvěříme ti. Sstup od kříže!" Všichni se smáli. Ježíš zamumlal ze vrcholu kříže:
(Pán náš Ježíš Kristus)"-Otče, odpust jim, neboť neví, co činí!
Byli jsme přivedeni k podnoži kříže, jako rodina umírajícího muže...Jeden z loupeživých také urážel Ježíše, říkaje:
(Zlý loupežník) "-Nejsi-li ty Kristus? Ale druhý, Dimas, viděl Ježíšovu trpělivost v snášení takových urážení, v modlitbě za své nepřátele. Viděl svůj vlastní život bez BOHA, a pomyslel si:
"-Tento muž, který i svých nepřátel odpouští, kdo snese všecko tohle, je Synem BOŽÍM!
Dimas na mě pohlédl u podnoží kříže a zamumlal, prosíce mne, aby mu odprostil jeho Syn. Pohlédla jsem na svého Syna a poprosila ho, aby jej odpustil. Potom Dimas odpověděl druhému loupežníkovi:
(Dobrý loupežník - Svatý Dimas) "Ty, kdo jsi na pokraji smrti, nebojíš se BOHA? Trpíme, protože to zasloužíme, ale Ježíš nic špatného neučinil" a obrátil se ke mému Synu, řekl:
(Dobrý loupežník - Svatý Dimas) "Pane, pamatuj si na mě, když budeš v svém království! Ježíš mu odpověděl:
(Pán náš Ježíš Kristus)"-Skutečně ti pravím, dnes budete se mnou v ráji!". Obrovská tma zahalila zem až do hodiny smrti Ježíše. Zčas na zcas zasáhly blesky a hromy.
Ježíš mě viděl u podnoží kříže. Pohlédl na mne a řekl, "Já jsem ten, kdo tě vidí:
(Pán náš Ježíš Kristus)"-Ženo, hleď svého syna! A potom řekl Janu:
(Pán náš Ježíš Kristus)"-Hleď svou MATKU".
...od té chvíle jsem se stala Matkou všech lidí. Krev, která tekla z Jeho Svatého Těla, spojila se s mými Krvavými Slzami, které kapaly na prašný půdu Golgoty.
V tu chvíli dosáhla Moje Bolest takové výše, že žádný rozum, ani lidský ani andělský, by ji kdy mohl prozkoumat.
Tehdy mi také Nejvyšší ukázal kříže všech budoucích duší a jak moc má Moje Matčinská Přítomnost s nimi pomůže, aby se mohli nabídnout i oni v jednotě s mým Ježíšem.
Nyní musím být u všech chorých a umírajících, abych je pomohla trpět a zemřít jako zrno pšenice padlé na země, aby mnoho duší vzrostlo a bylo spasené.
O děti, cítěte Moji Sladkou Přítomnost vedle vašich křížů a dávajte mi své srdce!
(poznámka - Marcos): (Jednou jsem viděl Pána hovořící hlasitým hlasem:)
(Pán Ježíš Kristus)"- Eli, Eli, lamma sabactani?" (BOŽE můj, BOŽE můj, proč jsi mě opustil?) Potom začali farizeové křičet ještě hněvněji. Pak Pán řekl:
"- Jsem žíznivý!" Voják vzal houbu, namočil ji do octa, položil na špičku kopí a dal mu to ochutnat. Potom křičel na Ježíše:
"- Všechno je dokončeno... OTČE, v Tvé Ruce svěřuji svůj Duch!" Ježíš také vydal silný křik, říkajíc:
"- MATI!!" A potom vydechl. Odevzdal se váze svého těla a nechal svou hlavu spadnout na jeho hrudi.
Velký zemětřesí roztrhává hory a ztěžuje země. Blesky a hromy řvou. Tajemná ruka roztahuje záclonu chrámu. Centurion vykřikne:
(Centurion) "- To byl opravdu Syn BOŽÍ!"
Farizeové chtěli, aby jim okamžitě zlomili nohy, aby byli sňati z kříže, protože již přicházela sobota. Viděli také Znaky, které se objevily při Ježíšově smrti, ale jejich srdce byla tak tvrdá, slepá a neohybná, že je nic jiného nezajímalo. Dívali se na Tělo Mrtvého Ježíše s úplnou lhostejností a chladem.
Vojáci šli a zlomili nohy zlodějům, kteří brzy zemřeli. Když viděli Ježíše mrtvého, probodli jeho bok, aby viděli, jestli skutečně umřel, nebo jen omdlel. Z rány tekla krev a voda.
Nicodemus a Josef z Arimateje přišli s novinkou, že dostali od Piláta povolení sestoupit a pohřbít Syna BOŽÍHO ze kříže. Pohlédl na Blahoslavenou Matku, probodnutou a ponořenou do zúfalství. Naše Paní říká:)
(Naše Paní)"-Ach, moje Srdce se roztrhlo takovým bolestem, že už nemělo ani sílu plakat. Anděl Páně, který sestoupil do Olivetské zahrady, aby utěšil Mého BOŽSKÉHO Syna v Jeho Agonii, sestoupil teď, abychom měli útěchu, jinak bych zemřela.
Sestoupili po paže Ježíše a pak pustili Jeho BOŽSKÉ nohy a pomalu ho položili na Můj matčin místo.
Jsem Matka Smutku! S jakou nepopiratelnou bolestí jsem přijala svého BOHA do náruče! Přiblížil jsem své rty k TVOJÍM svatým rukám! Ta probodnutá hlava! Nohy, které tak mnoho krve prolévají.
Ó, vy všichni, kteří jdete kolem, pozorujte a viděte, jestli je bolest větší než Moje Bolest?
Josef z Arimateje, Nicodemus, Marie Magdaléna a další ženy položili Ježíše na loďku, zatímco já, ponořená v extázi Velké Bolesti, téměř nemohla plakat.
Uložili jsme ho do hrobu Josefa z Arimateje. Muži valili velký kámen. Potom se vrátili do Jeruzaléma a tak strávili celou noc v modlitbě a smutku, jako je to na sobotu.
Moji děti, trávte tyto hodiny před Vzkříšením hlubokou modlitbou.
Modlete se. Tento zkažený svět, mrtvý a pohřbený hříchem, musí znovu vstanout. Modlete se se mnou za svět! Modlete se za hřešníky!
Odhalila jsem ti, synku, Moře Trápení, které Ježíš a já trpíme a snášíme pro vykoupení lidstva.
Obraťte se! Obraťte se! Obracejte! Kájte se za své hříchy! Proto, drazí děti, spojeni se mnou, Matkou Trápění, pomozte mi proměnit tento hříšný svět v oázu míru.
Já, Královna Míru, odhalila jsem ti 'trochu více' z Mého Synova Utrpení, aby každý cítil, jak dalece LÁSKA BOŽÍHO přišla k lidstvu.
Zúčastněte se mého obrovského matčinského bolestí viděním toho, že tisíce Mojech dětí stále odmítají LÁSKU BOŽÍ, a proto potřebují obrácení. Modlete se hodně! Modlete se hodně!
Dnes, v den mého Velkého Bolestí, požehnávám vám ve jménu Otce, Syna a Ducha Svátého.
(poznámka - Marcos): (Ze všeho, co mi bylo ukázáno, bych neuměl popsat ani nejmenší část. Nicméně, jak jsem byl poučen, napsal jsem tolik, kolik jsem mohl, i když říkám, že dojem a účinky, které se v mé duši vyvolaly, cítím je dodnes.
Jako by duše, mysl a tělo byly překonány 'silou', která můj přírodní charakter nesmírně převyšuje, dosahující až do nejvnitřnějších hlubin mě, ničící mé síly, nechávající mě zmataného, nemohoucího opakovat to, co jsem viděl v takové šířce, jakou bych chtěl.
Proto tvrdím, že ze všeho, co sem napsal, mám ještě mnohem více k sdělení, což možná udělám později, někdy jindy, pokud Panna Maria tak bude chtít)