Marcosi, dnes jsem, Anděl Míru, přišel z nebe, abych ti řekl, že Tři Srdce Ježíše, Marie a svatého Josefa jsou nesmírně šťastní, že jsi sem přinesl knihy o Jeho nejposvátnější životě.
Věž, že tvůj čin má trojitý zásluha:
- když ti nebyly tyto věci zjeveny, přesto v nich víříš a šíříš je;
- protože tyto zjevení jsou církví i lidstvem potlačována, vyjmeš je ze skrytosti a dáte je světu;
- když nemáš ani bohatství ani materiální statky na nakoupení těchto knih 'Mystické město BOŽÍ', a jsi chudý, bojoval jsi, usiloval a dokázal je sem přinést, odtud pak půjdou do celého světa.
Cítěj se tedy šťastný, neboť budeš každým dnem svého života požehnán Nejvyšší Královnou nebe i země a navždy budeš veden, chráněn a milován jí. Satan a celé peklo jsou na tyto knihy i na tebe zuřiví, ale neboj se nic, protože my jsme s tebou vždycky, vždycky.
Vize, kterou jsi měl včera (1), byla prorockým oznámením toho, čím bude svatyně v budoucích časech.
Zde (2) skutečně bude Mystické město Matky BOŽÍ, a Nebeský zahrada andělů a světců.
Řekni lidem, kteří si vezmou tyto knihy Mystického města BOŽÍ, že je vzítím se stávají vlastní vstupem do ráje, neboť kdo je čte a praktikuje, bude určitě spasen".
Poznámka: (1) Toto bylo vidění, které jsem měl v noci 5.-6. dubna u Svatyně Zjevení. Mluvil jsem klidně s ostatními Malými Sluhy Marie kolem půlnoci. Nahodou jsem uvíděl, jak se objevuje, od vrchu dolů, na vrcholu malého kopce, kde se koná Velké Cenakulum 7. každého měsíce, obří figura bílé církve s krásným modrým křížem na věži, který rozptyloval tak krásné a divné světlo, že to vypadalo téměř mysticky; pak jsem uslyšel a uvíděl velké zvonky ve věži zvonit divně. Potom jsem viděl, jak se kolem této veliké církve tvoří dvě velká a rovná kolonáda a sestupují dolů. Pak jsem podíval v směru kaple, která se staví na Svatyni, a uvíděl ji již dokončenou, krásnou, s modrošedou střechou, barvy šatu Panny Marie, Královny a Poselkyně Míru, a celá bílá. To bylo oslepující, co jsem viděl. Potom jsem podíval v směru Fontány a uvíděl ji pokrytou ex-voty a dary pro Pannu Marii. Podívaje se dále nahoru, uvíděl jinou budovu, kterou jsem si nemohl úplně vysvětlit, co znamenají.
Ptal jsem své přátele, zda slyší zvony a vidí to, co já vidím, ale odpověděli mi, že ne. Pokračoval jsem v ukazování na věci, které jsem viděl, ale oni nic neviděli.
Když jsem podíval směrem k těmto velkým věcem, náhle uslyšel hlas zpívajících hlasů přicházející od vchodu do Svatyně a blíží se stále blíž. Podívejte se pozorněji, uvíděl velké množství lidí, kteří na mě přijíždějí. Šel jsem je potkat. Moje přátelé šli za mnou. Když jsem k nim dorazil, poznal, že jejich oblečení se liší od našich, zvláště nějaký druh "čepice", kterou některé z nich nosily na hlavě, a brzy jsem si uvědomil, že nejsou z Brazílie. Zeptal jsem se je, odkud jsou a zda rozumí tomu, co jim říkam. Odpověděli ano, což mě velmi překvapilo. Potom jeden z nich, který mi připadal jako vůdce skupiny, řekl mi: "Jsme z Ruska a přišli jsme sem pozdravit a poděkovat Velké Matce BOŽÍ, která se zde objevila a zachránila naši Naci".
Tehdy jsem vykřikl, "Můj BOŽE! Z Ruska? Ale jak jste tak rychle věděli, že se zde zjevila Panna Maria, když to ani lidé okolo neví?" Potom mi odpověděl: "Ale jak to nevíte? Celý svět už sem přišel a my jsme jednou z posledních národů, kteří sem přijeli. (Zde mi řekl rok, který mě tehdy velmi překvapil, ale po vidění ho úplně zapomněl, pamatoval si jen poslední číslo, které bylo 9, nevíce, jak to mohlo být, takže už nevím, zda byl rok 2009, 2019, 2029 atd.). Celý svět už sem přišel!" pokračoval.
Byla jsem zděšená a bez slov. Potom jim řekl slova uvítání a vítal je na Poutním místě, a potom jejich vůdce přišel dát mi bratrské objetí. Také šel ho objímat, když ostatní zpívají, až náhle muž zmizel i lidé, kteří s ním přijeli. Když jsem se okolo podívala, byla jsem sama se svými přáteli. Zeptala jsem se je, zda viděli ty lidi, na co mi odpověděli ne. Zeptala jsem se je, zda slyšeli, co říkali, a odpověděli, že slyšeli jen to, co já řekla nic jiného. Teprve teď pochopila, že měla vidění, vidění budoucnosti Poutního místa Zjevení v Jacareí, a že BOŽE mi tak ukazuje trochu toho, co zde udělá. Když jsem se okolo podívala, ta velká kostel zmizela a kaple byla ve svém obyčejném stavu. Délně o tom mluvili a srdce mého i mojích přátel bylo plné radosti a štěstí, takového štěstí, že je nemožno vyjádřit a udržet. A tu samou radost cítím teď, když si zapisuji vše, co jsem viděla a slyšela.
Ačkoliv nevím jak nebo kdy, vědí, že BOŽE, náš Pán a naše Panenka, mají pro mě i toto Poutní místo velká plánována. A budu modlit se a čekat. Věří v Něho. Důvěřuju mu a Panně Marii a říkám "ano" aniž bych něco porozuměl nebo věděl. "Ano". Vždycky "ano"!
Po všem tom se rozloučili a vrátili domů.
Poznámka: (2) Zde Anděl Míru odkazuje na Poutní místo Zjevení Ježíše a Marie v Jacareí.