Po nedělní svaté mši jsem šla do kaple pomodlit se před sochou Presváté Matky a dítěte Ježíše.
Když jsem vzdávala úctu Presváté Matce a chválila našeho Pána Ježíše, řekla jsem: „Presvátá Matko, máš krásné květy. Nebeské květy všechno kolem Tebe.“
Ona řekla: „Děkuji svým dětem za to všechno, ale mé srdce je velmi smutné.“
Řekla jsem: „Ó, Presvátá Matko, nevypadáš příliš šťastně.“
Ona řekla: „No, jak mohu být šťastná, když je Můj Syn ve světě tak odmítán a zneužíván?“
Řekla jsem: „Ale je tu mnoho dětí, které Tebe i Tvého Syna milují.“
„Některé — ty nás milují, ale většina z nich nás nemiluje. Nevěří v nás a odmítají nás. Tak hluboce urážejí mého Syna,“ řekla.
Vypadala opravdu smutně.
Zatímco jsem tam stála, přišel muž a natáhl ruku, aby se dotkl Její sochy; položil ruku na Presvátou Matku, aby se k Nim modlil.
Ona řekla: „Vidíš, Valentino, chtěl by, abych mu pomohla, ale zanechal na Mně špínu. Je to proto, že nevyznává své hříchy. Musíš říkat lidem, aby vyznávali své hříchy. To je pro člověka to nejtěžší — jít do zpovědi, konvertovat. Milují Mě, chodí do kostela, ale nechtějí jít do zpovědi. Drží se ve sobě jakéhokoliv rozhořčení nebo jakéhokoliv problému v duši — to musí vyznat.“
„Musíš říkat lidem, aby se nedotýkali mé sochy. Nikdo v kostele o tom nikdy nemluví ani lidi tomu neučí.“
Řekla jsem: „Je mi to tak líto, Presvátá Matko. Chtěla jsem mu to říct, ale velmi rychle odešel. Tak teď budu za lidi činit zadośćučinění.“
Viděla jsem špinavou skvrnu na šatech Presváté Matky tam, kde na nich spočívala mužova ruka. To je skvrna hříchu, kterou po sobě zanechal. Ona nechce, aby se Jejich soch dotýkali v žádný čas. Když lidé nechodí do zpovědi, zanechávají za sebou špínu, protože v sobě nosí hřích. Stopa zůstává na Jejím krásném, nepochybném Obraze. Byla velmi rozrušena.